600: tak blízko a zároveň tak daleko

Když máte v nohách 600 kilometrů, na soběšovickém kopci se to zdá do cíle setsakramentsky daleko. Na druhou stranu, Žermanická je pěkná a rychlá etapa a v Havířově je na koloběžce všechno po ruce. Jen Aničce se asi stýská. Když z rozhledny v Soběšovicích vidí Ostravu, s patřičným patosem si posteskne po domově. Popravdě si město spletla s Mittalem, holt je ze Slovenska.

Už na startu v Dolních Domaslavicích se k nám přidávají dva havířovští náměstci primátora, Daniel Vachtarčík a Ivan Bureš. Popravdě překvapili. Po ránu hustě padá a opustit v té klemře teplou kancelář chce kuráž. Jak se ukazuje, pánové navíc nejsou žádné béčka – táhnou náš peloton do Soběšovic, k hrázi žermanické přehrady a dál po kopečcích do Havířova.

kotulova dřevěnka v Havířově
kotulova dřevěnka v Havířově

Jen málokdo v Havířově zná Kotulovu dřevěnku. Většina lidí si tuhle původní stavbu z 18. století plete s nedalekou dřevěnkou, ve které čepují pivo. Ta je taky dobrá, ale v pravé Kotulce se zase dozvíte, jak se žilo století až dvě nazpět. Co tady mají opravdu unikátní, je malý venkovní dřevěný mlýn na mouku. Chleba se dřív pekl jednou za dva tři týdny a pro hospodyni to byla celodenní fuška.

Hasiči v Havířově jsou frajeři. Vyjedou nám před stanici s fungl novou tatrovkou, kterou dostali za evropské. Můžeme si vlézt do ní i na střechu. K tomu nás navlíknou do plné polní, abychom se s kyslíkovou bombou projeli na koloběžkách. Vozit na sobě 13 kilo navíc popravdě není nic moc, natož v tom mundůru hasit. Aby toho nebylo málo, můžeme si sjet po tyči – prý se ve spěchu občas používá – a Péťovi neříkejte dvakrát.

Po pořádném hamburgeru ve steak housu to máme přes cestu do městské knihovny. Nedávno dostala ocenění za nejlepší dětské oddělení v celostátní soutěži Kamarádka knihovna. Ředitelka knihovny Dagmar Čuntová nám ukazuje i další oddělení. Když tady v hudebním salonku před dvěma roky vítali prezidenta, během dvacetiminutové návštěvy se neostýchal zapálit si. My ani nikdo další nemůžeme. Kdo by nechtěl být prezidentem.

Kino Centrum o pár metrů dál na náměstí dobře známe, dělali jsme tady velkou konferenci. Velký sál se zaobleným plátnem si děcka jednou za měsíc můžou užít za hubičku, a to pak mají v kině narváno. Dobře se sedí i v malém sále, kde hrají hlavně artové filmy. Specialitkou kina je pak venkovní promítání trailerů, při kterém si na mobilu můžete naladit zvuk. Nejvíc se ale těšíme dolů do kavárny – kafíčko, čokoláda a čokomalina pro Aničku bodne.

Tentokrát jsme nemuseli nikoho vozit, děti v centru Don Bosko v Havířově se povozili sami :-)
Tentokrát jsme nemuseli nikoho vozit, děti v centru Don Bosko v Havířově se povozili sami 🙂

V církevním středisku volného času Jan Bosko necháme mlaďochům napospas koloběžky. Schytá to Messi, takže se Pavlínka jde raději vydýchat. Michal Sobo děckám na oplátku naštípne dřevěné chůdy. V prvním patře zrovna mají výstavu panenek, což sice zní obyčejně, ale panenek jsou tady mraky. Některé vypadají jako živé, podobné prý přijdou až na 150 tisíc korun, nekupte to. Potkáváme dceru majitelky exponátů, která jedné panence věnovala svoje vlasy.

Ve středisku zrovna chystají příměstské tábory, rozdáme dětem pár placek „Trhni si“ a jedeme se podél Lučiny ubytovat na zámek, odkud plánujeme zítřejší Havířskou etapu do Karviné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *