Gorolské intermezzo a buřty, co berou dech

O počasí na tour nemáme strach. Rosničky sice hlásí déšť, ale Igy se prý celou neděli modlil, takže nás vymetená obloha v pondělí po ránu vůbec nepřekvapuje. Navíc říká, že to zvládl na celý týden dopředu. Ale nechceme se rouhat.

Vyjíždíme i s Petrou Mitrengovou z Třince. Po pár kilometrech v Ropici u zámku marně hledáme jediný psí cintorín v Česku. Zámek se postupně opravuje v soukromých rukou, možná se hrobečky skrývají někde za plotem.

Do Českého Těšína vede příjemná stezka kolem zastávky Ropice, dál můžete uličkami města nebo po trochu nezpevněné a bahnité cyklostezce. Volíme suchou variantu a z auta nám mává náš sobotní souputník Rudolf Klus. Celé těšínské nábřeží Olzy lemuje cyklostezka z české i polské strany, a to je panečku jiná jízda.

Spanilá jízda po Těšínských cyklostezkách.
Spanilá jízda po Těšínských cyklostezkách.

Naši kolegové z Regionální rady Moravskoslezsko nás i s panem starostou Českého Těšína Vítem Slováčkem vítají u Kulturního a společenského střediska Střelnice – je tady dneska zasedání monitorovacího výboru programu a my máme jedinečnou možnost popovídat o tour lidem, kteří na evropské dotace dohlížejí. Protože se v oblecích a podpatcích na kolobkách jezdí fakt blbě, čestné kolečko pro místní kabelovku si dáme sami. Taky asi ne naposledy překračujeme polskou hranici.

Šárka Waldhauserová je opravdový koloběžkový nezmar. Dneska si nás vyčíhne u oběda. Z Ostravy do Těšína, s námi do Domaslavic, pak zpátky do Ostravy, kam se naše koloběžková tour na vicemistryni hrabe.

Podíváme se na českotěšínský zimní stadion a stavíme u obřího sportovního areálu Frýdecká. Je totiž čas porovnat, jak si kdo stojí na místním okruhu. Tvrdost i teplota asfaltu nám očividně svědčí. Peťa bere zlato, vicemistryně zůstává vice, bronz jde Michalovi. Pepa veze dětem domů bramboru. Výsledky: Peťa Faja 1:12, Šárka 1:12, Michal Slaďouš 1:15, Pepa 1:20, Anička 1:27, Peťa Mitrengová 1:38. Záznam z okruhu a bikrosových skokánků najdete tady nebo na facebooku. Největší hrozbou nebyly hroudy hlíny, ale „čelkačka“ – čelní střet s kačenou poletující nad areálem. Ale nesundali jsme ji (nesundala nás).

Do Dolních Domaslavic se jede po pěkné cyklostezce a profil se pěkně vlní. Naštěstí nemusíme až na vrcholek Koňákova, v polovině stáčíme doleva a Žermanka, kde dneska spíme, je už na dohled. Největší výzvou pro naše plíce je tak až odpolední opékání buřtů. Michal I Petra při rozfoukání ohně málem pouští duši. Na mastném fleku a s výhledem na přehradu plánujeme zítřejší etapu do Havířova.

Další fotky najdete na facebooku 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *