Krajinou makové panenky

Jestli nás v minulých dnech na kolobkách provázela hlavně zvířata, dneska je to o přírodě. Z Opavy vyjíždíme před devátou, napojujeme se na Slezskou magistrálu, po které pak až do Krnova zvolna kloužeme proti proudu řeky Opavy.

A je to pořádně voňavá cesta přes kukuřičné a pšeničné lány, mezi stromořadím topolů, pláněmi konvalinek, kopretin a vlčího máku.

V Holasovicích u muzea Slezský venkov se náš koloběžkový peloton rozrůstá o Ivu, Gabku a Šárku.

Tablety tehdy a nyní v muzeu Slezský venkov v Holasovicích
Tablety tehdy a nyní v muzeu Slezský venkov v Holasovicích

Muzeum se rozléhá ve třech stodolách a postupně nám odkrývá bohatý venkovský život. Jestli je tohle muzeum v něčem lepší než to „klasické“, pak hlavně proto, že si můžete osahat všechno, co vám přijde pod ruku. Všechno neživé. Ocitáme se ve světě našich prapradědů a praprabáb a křičíme po sobě, když natrefíme na exemplář, který někdo z nás měl doma. Ve školních lavicích jako vystřižených z prvorepublikové školy obdivujeme tablety – kdysi se dělali z břidlice a čmáralo se po nich křídou.

Vjíždíme do Krnova a chválíme městské cyklostezky, které nás odklání od hustého provozu. Po chvilce točíme doleva a před očima se nám mění profil. Cvilín je výzva. Připomínka toho, že se blížíme do Jeseníků. Vyšlapat nahoru je jen pro otrlé, ale nejsme másla.

U kostela na Cvilíně
U kostela na Cvilíně

Nahoře stojí kostel Panny Marie Sedmibolestné (bolelo to mnohonásobně víc). U něj nás vítá starostka Krnova Jana Koukolová Petrová s místostarostou Janem Krkoškou. A mají nabitý program, takže na rozhlednu už jedeme sami. Cvilínské panorama nechá zapomenout na všechnu bolest. Nebe je vymetené bez mráčku, koukáme na Praděd, kde budeme v úterý. Pojíme v hotelu Cvilín, ať jsme při sjezdu do centra rychlejší. Je to jízda k nezaplacení.

Náš cíl pro příští týden - Praděd
Náš cíl pro příští týden – Praděd

Parkujeme u kostela sv. Martina kousek od náměstí. Až budete v Krnově, půjčte si jako my klíče od pana děkana Doležala a nezalekněte se strmých dřevěných schodů, které vedou až na vrch pravé věže (nedávno byla zpřístupněna za evropské). Kostel je na chvilku jenom náš. Nenapadlo nás nic lepšího než pustit z věže papírovou vlaštovku. Anička vyrobila spíš kamikaze– letěla střemhlav a naštěstí pod kostelem nikoho netrefila.

Igor bagristou na zahradě MŠ Gorkého v Krnově
Igor bagristou na zahradě MŠ Gorkého v Krnově

V Krnově zastavujeme ještě v mateřské škole Gorkého. Mají tam zahradu s průlezkami alá cirkus. Ukažte bandě natěšených úředníků dřevěného slona, pískoviště s bagrem a skluzavky a doufejte, že hřiště přežije pro další generace. Přežilo.

Konec magisterské etapy je na kopci na Ježníku v penzionu Hermes. Pavlínka skřípe zuby, ale kupodivu nenadává. Asi tuší plzeňku na vysluněné terase. Hlasujeme o makové panence. Podle Pavlínky si nezaslouží obdiv, páč obrátila sukni, jen co přiletěl turecký motýlek, a Emanuel ostrouhal křidýlka. Jenže my si romantiku vlčích máků nenecháme vzít.

Zítra sjedeme do Města Albrechtice a Třemešné, odkud se budeme klikatit historickým vláčkem do Osoblahy. Máme rezervé v pivním (pro nás nealko pivním) vagóně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *