Původně jsme všechny následující řádky chtěli věnovat Pepovu nočnímu chrápání, protože ten rachot ani lokomotiva, sebevíc parní, nepřefuní a nepřemlaská. Ale bylo by to monotónní. Snad jen že si Pepa hlasitě řekl o samotku po zbytek tour.
Sluníčko smaží už od rána. Mažeme ramena a už i s Ondrou sjíždíme z Ježníku do Krnova, kde se napojujeme na 55ku směrem na Město Albrechtice. V Chomýži děláme z krajské tour mezinárodní. S Ondrovým kontrabandem hořčíku nepozorovaně překračujeme polskou hranici (przejscie graniczne).
Spočneme u zámku Linhartovy a ve Městě Albrechticích taky jen dobíjíme baterky na zbylé tři kilometry do Třemešné.
Parní vláček na nás už čeká. Mysleli jsme si, že udat Pepu jako levný a výkonný pohon bude těžké, ale není. Sice už nechtějí přepřahat, ale berou si jej do lokotky jako maschineführera. Pepa září štěstím, tak mu ještě kupujeme lízátko. Sobě pivo a párek v rohlíku v pivním vagonu. Vyjíždíme 10:45 a původní plán vypít v týmu pivo za každý ze 102 oblouků bere brzy za své. Do cíle jich zvládneme jen osm, úzkokolejka vyhrála. Cesta je to báječná, samá kráva, chvilkama jedeme i dvacítkou.
V Osoblaze jsme po dvanácté, pokračuje tady vláčkový dětský den. Sice nic pro nás, ale je tady veselo. Po půlhoďce nasedáme na stroje a jedeme. Přidává se David Chovančík – topič, průvodčí, marketér, předseda Klubu přátel osoblažské úzkokolejky a dneska taky indián. Péra na helmě a funí s námi po malebných kopečcích z Osoblahy do Slezských Rudoltic. Prvních pět dní tour uzavíráme u místního zámku, který obec postupně dává do pucu. Pořádným pozdním obědem.
Skóre: 147 kilometrů, jedna krvavá brada, pár krvavých kolen od blatníků, kolobky drží a my jsme spokojení, opálení a natěšení na další zážitky. Přibudou hned v pondělí.