Tu země, tu voda, tufit

Tufity nejsou bonbóny ani nanuky. Ale fakt to existuje, mají to v Razové u Slezské Harty. Ale o tom až po vodě, rybách, supech…

Největší frajer je Libor. Bere si dovolenou, kolo do vlaku z Ostravy do Bruntálu, aby si s námi střihnul celou vodní etapu. Z Kružberku pak plánuje dojet na kole domů do Ostravy. Najde si nás u snídaně v Bruntálu, zrovna když probíráme dnešní vyhlídky a rozjímáme nad počasím. Etapou nás povede Petr Faja, takže lehké obavy, že všechno bude jinak, než jsme si naplánovali, jsou na místě.

Koloběžka na vrcholu sopky
Koloběžka na vrcholu sopky

Vyjíždíme o půl deváté a už po pár minutách (ne naposledy) zjišťujeme, že každá krása se poctivě krčí za kopcem. Jenže pro krásu bychom jeli kopců kraj 🙂 Třeba na Uhlířský vrch, což je vyhaslá sopka kousek za Bruntálem, na které je kostel a rozhled na Praděd, kde jsme byli předevčírem, i na Slezskou Hartu, kam zrovna jedeme.

Venušinu sopku objíždíme dokola přes Mezinu, kde právě opravují cestu za evropské. Zajíždíme si k lávovému proudu. Až tady budete, taky si dejte těch pár metrů navíc od silnice, stojí za ten majestátní pohled.

Razovské tufity jsou vyvřeliny, které byste taky neměli minout. Tufity se pro jejich vlastnosti těžili, odřezávaly se pilou, dělaly se z nich necky, žlaby, mosty a taky jsou z nich třeba arkády bruntálského zámku nebo kaple sv. Kříže v Opavě.

Na hrázi Slezské Harty
Na hrázi Slezské Harty

Další malou zajížďkou, jak jinak než přes kopec, je obhlídka hráze Slezské Harty. Pokračujeme do Bohdanovic a Hořejších Kunčic, odkud si to trandíme rovnou ke Kružberské přehradě. Můžete tady potkat třeba stádo chundelatých skotů a sedm supů, kteří poletují nad námi (ti supi – káňe?). Sedm supů, sedm koloběžkářů, raději do toho pořádně trhneme.

Po malé adrenalinové zastávce u Kružberských skal (prý že kolobky neumí šplhat) okolo třetí vjíždíme do Davidova mlýna, kde trávíme další noc.

Koloběžka horolezkyně
Koloběžka horolezkyně

Ještě k Liborovi… Smekáme, vyprovázíme ho s poděkováním a prosbou, aby dal vědět, kdyby se po cestě do Ostravy něco stalo – že sice nepřijedeme (bo pivo), ale dáme to pak na facebook (pod pohrůžkou dojel v pořádku).

Ještě není konec. Čeká nás Mlynářův skok! Což není jenom seskok z 13 metrů (skoro) volným pádem, ale taky záležitost cti a sázka o to, jestli mají větší „gule“ holky nebo kluci. Podle počtu nahlášených to kupodivu nejdřív vypadá na statečné mlynářky. Podívejte se, jak nám to šlo. (Byla to remíza.)

Faják skáče do neznáma
Faják skáče do neznáma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *